You are hereJak blufovat v archeologii - typy archeologů

Jak blufovat v archeologii - typy archeologů


Obrázek uživatele Paul Bahn

By Paul Bahn - Posted on 18 Únor 2014

Existují dvě základní kategorie: terénní archeologové a lenoškoví archeologové.

Terénním archeologům se často říká také "špinaví archeologové", což je termín, který nemusí souviset s jejich vzhledem či smýšlením, třebaže častokrát tomu tak je. Jsou to ti, kteří opravdu chodí ven a tam kopou v zemi nebo bádají, aby získali nějaké důkazy, které pak mohou podrobně studovat. Jsou to také ti, kteří se snaží odpovídat svým výzorem nejnovější představě "muže činu", jak je ztělesňován filmovými herci.

Terénní archeologové často dokáží obecenstvo blufováním přivést až k přesvědčení, že jejich práce je plná vzrušení a napětí; ale stejně jako ve světě filmu nebo módní fotografie, kde všechno vypadá úchvatně a záviděníhodně, i tady jdou ruku v ruce s pozlátkem dlouhá obdobl, během kterých se neděje zhola nic.
I když pravdou je, že jen výjimečně málo dalších povolání vám umožní utíkat se v pravidelných intervalech do divočiny se skupinou dospívajících mladých lidí, kteří jsou celí žhaví užít si a získat dobré známky. To je také důvodem skutečnosti, proč mnoho dlouholetých nearcheologických družek archeologů trpí neodkladným nutkáním provázet své drahé polovičky na těchto výletech.

Terénní archeologové obvykle bývají opálení, pokousaní od komárů, plní puchýřů a otlaků na dlaních/kolenou/chodidlech, mívají běhavku a častou kocovinu.

Lenoškoví archeologové si svoje povoláni voli z mnoha rozličných důvodů, mezi které patří: lenost, neschopnost, neochota zašpinit si ruce či odpor ke slunci.
Archeologové této skupiny tradičně vyhližejí jako melancholičtl staří dědulové nebo - v mnoha případech - jako mladí dědulové.

Protože nejsou schopni přijít s žádným vlastním objevem, musejí se zajímat o ty, na které přišli jiní. Skutečného uznání v oboru však mohou dosáhnout tím, že praktikují speciální druh blufování, známý pod pojmem "teoretická archeologie".
Lze tak činit několikerým způsobem:

1. Nedostatek vlastních údajů maskujete tím, že se vyptáváte na hodnotu nálezů svých kolegů:

  • Jak precizně byla vykopávka provedena?
  • Nakolik byl vzorek reprezentativní?

2. Odvádíte pozornost od svého vlastního nedostatku nápadů tím, že napadáte ty, kteří se snaží dělat stejnou práci, a znevažujete jejich přístup k dané problematice. Tyto otevřené střety a kritika druhých měly ohromující vliv na vybudování mnoha kariér, především těch z oblasti "nové archeologie". Umíte-li dostatečně hlasitě mluvit a jste-li patřičně neotesaní a agresivní, budou k vám s nesmírným respektem a úctou přistupovat celé generace studentů. Chování však nestačí: ve skutečnosti budete muset něco prohlásit nebo napsat. Teoretičtí archeologové (neboli "živí mrtví") produkují nesmírné množství papírů a knih plných

  • a) působivého žargonu,
  • b) předlouhých slov,
  • c) matematických rovnic,
  • d) komplikovaných diagramů včetně spousty čar, šipek a rámečků.

Ve skutečnosti tyto bláboly čte málokdo, s výjimkou dalších teoretiků, kteří se snaží být v obraze a znát nejnovější žargon, a studentů, kteří mají tu smůlu, že autoři jsou jejich učiteli. V důsledku toho je jen velmi málo lidí schopno uvědomit si, že většina textů jsou pouhé žvásty, rovnice nedávají smysl a diagramy nic neříkají, takže autoři mohou vesele psát dál. Přečtěte si vynikající příklad věty z jedné takové teoretické práce:

"Pojetí strukturálních kontraindikací, zapřičiňujících sociální změny, souvisí s činností příčinných proměnných na jejich různých gnozeologických úrovnich, důležitých při analýze vzájemně propojených proměnných a entit, jejichž výsledkem je monogenický proces zpětné vazby".

Tento druh blufování je pozoruhodně snadný: stačí naučit se pár klíčových slov jako gnozeologický, interpretivní (ne interpretativní - v tom jsou dobří hlavně Američané) a operativní; pak je spojit dohromady vhodným žargonem jako strukturalistický, procesuální nebo dokonce postprocesuální (nelamte si hlavu tím, co to všechno znamená - nikomu na tom nezáleží) a můžete si vesele vymýšlet a mluvit, dokud vaše obecenstvo/čtenáři neusnou nebo v hrůze neprchnou.
Kdyby se vám nedej bůh náhodou stalo, že se střetnete s děsivou převahou teoretických archeologů (dvěma), nejdříve byste se měli snožit pozitivně hovořit o zásluhách práce v terénu. Pokud odolávají, pokuste se citovat Kantův výrok: "Pojmy bez vjemů jsou prázdné" (tj. nemůžete pochopit celek, aniž byste se zabývali detaily, jinými slovy - jděte domů a pusťte se do nějaké skutečné práce!). Kriticismus velkého německého filozofa by se měl dotknout samých hlubin jejich duší nebo je alespoň ohromit na tak dlouho, abyste si zatím stačili vymyslet omluvu pro svůj úprk.

Lenoškoví archeologové obvykle trpí žaludečnimi vředy, egomanií a permanentní kocovinou.

Rozdíl lze shrnout velmi jednoduše: terénní archeologové vykopávají odpadky, teoretičtí archeologové je popisují.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.
CAPTCHA
Toto pole je tady proti hajzlíkům spambotům.
Fill in the blank

Starší články

Rychlý link na články starší jednoho měsíce.

St, 03/26/2014 - 13:08
Út, 02/18/2014 - 21:26
Po, 02/10/2014 - 19:14
Ne, 02/09/2014 - 08:33
Ne, 11/24/2013 - 05:35
Ne, 09/08/2013 - 23:37
Ne, 09/01/2013 - 00:28
St, 08/21/2013 - 13:49

Anketa

Přijde ZIP o.p.s o licenci?
Ne, Archeologický Ústav je bezzubej (jako vždycky)
47%
Ano, Jiráň je Jedi české archeologie
21%
Nedopadne to "nijak", jsme v České republice...
33%
Celkem hlasů: 43